My Last Day at The School

May be it looked a bit crazy when I definitely decided to study my English abroad a year ago. I am sure, some of my friends thought so. And my teenage daughter said “Hey, dad, it´s very funny to think of you are going back to school, isn´t it?” But I felt it was a good opportunity to improve my limited knowledge of that English a little bit. And, of course, I have never been to England before. Anyway, a few days before I arrived in Brighton I was getting more and more nervous about it.

My nervousness disappeared very quickly once I was on my way. I have found a second home with my very friendly host family. From the first moment in the school I felt I was surrounded by a team of nice people. It was really nice for me to meet a couple of young people from different countries from around the world as well as listen to their life point of view. I also wanted to stay at a place where there weren´t too many students from my country, although there were some, I never spoke Czech to them, I kept playing my game “no-Czech-words”.

I really don´t know what progress I have made in past few weeks. I feel that I understand native speakers better and I think that I could understand the rules and use of the tenses a lttle bit better.

I consider it a great success that I survived being a walker in a country where they drive on the left/hand side. It sounds funny, but the first few days here I really felt my life was in danger. I can´t understand it, I visited Cyprus with my bike five years ago and there I had no problems there. May be the city walking is more of an adventure activity… After five days I still thought I would never get used to left hand driving. But I survived.

Yeah, I spent two nice weeks here. I enjoyed it very much and I hope you have enjoyed this blog. But now at the end I can see there are two big faults with my stay. The first one is that my stay should have been a minimum of four weeks . And the second one is that I came here 25 years too late…

THAT´S ALL, FOLKS!

See you in Prague!

Pekne pocasi trva. Je neuveritelne, kolik druhu pocasi jsem tady zazil. Udajne touto dobou byva destivo a vetrn. Well, to tady taky bylo. Ale taky zcela snezilo mimoradne, a ted je pro zmenu zcela mimoradne slunecno.
Byl to vlastne uplne obycejny skolni den. Na ranni hodine Joa jsme dostali nekolik opravenych domacich ukolu (not bad, but you should do more exercisea poklidne pokracovali podle knizky probiranim a porovnavanim must, have to, ought to. Jo a uz se asi staly pravidlem pozdni prichody panamskych berusek. Na druhou hodinu dorazil se zpozdenim 10 min (to je u ucitelu opravdu neobvykle) starsi ucitel Ian. Omluvil nemocneho Fabiana a z jeho reci vyplynulo, ze se o suplovani dozvedel tak pozde, ze se ani nestihl nasnidat. Samozrejme tim padem nebyl vubec pripraven na hodinu, ale jako zkuseny vyucujici vytahl odnekud z rukavu konverzacni hru. Spocivala v tom, ze jsme postupne chodili v tabuli a do vrcholu dvou trojuhelniku jsme napsali celkem 6 hesel, cokoliv co melo vztah k pisateli. A ostatni to meli uhadnout, pripadne se vyptavat. Takze ja tam mel tofu (I hate it), 12+13 (my childrens' age) atd. Docela bylo veselo.
Na obed jsem Marcina premluvil, abychom sli na fish & chips na plazovou promenadu. Bylo kraaasne, fisky se povedly a vubec byla pohoda.
Nejzajimavejsi, uz tradicne byla odpoledni hodina s Tonym. Tentokrat se mu podarilo rozehrat scenku na oblibene tema ziskavani prace. Respektive bylo nam oznameno, ze jsme pro nadbytecnost prousteni s odstupnym 10000 GBP a meli jsme tri moznosti co delat dal. Aale jen na jedne jsme se museli shodnout jako skupina. Coz znamenalo umet dobre argumentovat pro svoje reseni. A kdyz jsme se konecne shodli, Tony vytahl dalsi karticku, na ktere bylo pokracovani zvoleneho reseni... A opet tri moznosti... Atd atd. A Tony se jen usmival a nic nerikal, delal si poznamky a na kazdy dotaz odpovidal "I am a teacher only, I am listening..." Moc se teda nenadrel, to opravdu ne. O to vice my. Myslim, ze se docela bavil nad konfrontaci nazoru mne a Martina oproti mladym Asiatum...
Dnesni School Pub byl jako minule v Kings & Queen pubu. Zatimco jsem cekal na Marcina (ma to z te rybarske vesnicky docela daleko), dozvedel jsem se, stavba zalozena v roce 1779 byla puvodne statek a pak obilni burza a ted uz je z ni pres 100 let hospoda. A pak uz jsme u piva probrali kdeco, na chvili se k nam pripojila odpoledni spolustudenka Kok z Thajska, aby nas sokovala sdelenim, ze nesnasi thajske klima a nejradeji by zila tady... Presne v 11 pipy utichly a slo se dom.

Countdown

Dnesni den mel byt uplne obycejny. A taky byl. Jenze kdyz jsem sel slunecnym ranem na autobus, zacal jsem si intenzivne uvedomovat, jak se mi to tady krati. A tak jsem si to aspon snazil intenzivne zazivat - uplne obycejnou jizdu autobusem, ten pesi kousek po nabrezi i prichod do skoly.
Ani tam se nedelo nic zvlastniho. Maria a Ariadna zase prisly pozde a unikly tim kratkemu kvizu. Z nej mimochodem vyplynulo, kralovna ma dvoje narozeniny rocne a ze jeden z kralu vubec neumel anglicky. Fabian pokracoval ve phrasal verbs, te vcerejsi hnusobe. A kdyz se Tony odpo zeptal, co jsme delali, tak jsem mu to zcela bezelstne o tech slovesech rekl, coz jsem samozrejme nemel delat. Chvili jsme se ho snazili zakecat o fotbalu, pak se ho Maria vyptavala na jeho krouzek salsy (skoncilo to tim, ze odstavili zidle a par vterin na Tonyho pocitani tancovali), ale nakonec na nejaka slovesa doslo. Nicmene posledni hodinu jsme se zase zabyvali pohovory ohledne ziskavani prace.
Patricie dnes mela od 15:15 pro zajemce hodinu zdarma venovanou vyslovnosti. Coz by mne docela zajimalo, ale kdyz jsem nakoukl do urcene konferencni mistnosti, bylo tam uz asi 15 lidi, cili narvano. Tak jsem zase skoncil s pocitacem ve studovne a pridal par obrazku do blogu.
Pustil jsem si do usi naplno Floydy a loudal se podvecernim oslunenym mestem domu. Anglicka ulice je neuveritelne pestra. (Jo, v nejakem mejlu padnul dotaz na Anglicanky... No my rikavame v Adventure, ze 'krasa mistnich zen roste exponencialne s dobou pobytu'. To bych potom videl minimalni dobu pobytu aspon na pul roku...)
A pak uz jen vecere, neco prace na pocitaci, ktery se mezitim dobijel a vecerni wifi pivo.
Jak jsem jiz napsal - uplne obycejny skolni den. Uz mi zbyvaji jen dva.

Such a Perfect Day

Rano bylo krasne, primo nadherne. To uz tady bylo. Ale ono bylo i v poledne. I to jsme zazili. Ale ono to azuro vydrzelo az do vecera.
Konecne se mi podarilo odladit cestu do skoly. Benjamin rano nechapal, kdyz jsem nenastoupil do cerveneho patraku a nechal ho s nim odjet. A nechapal podruhe, kdyz prisel za 15 min. ke skole a ja uz tam byl. Muj zeleny primestsky bus jede primo ke skole bez prestupu a navic po nabrezi, coz je podstatne rychlejsi. Nojo, drobne radosti studentskeho zivota.
Panamske divenky prisly dnes opet az na jedenactou. Mysleli jsme, ze zaspaly jako vcera, ale nikoliv. Celou prvni hodinu sedely ve studovne a tvorily ukol na druhou - film review. A kdyz konecne prisly, bylo nam vsem sdeleno, ze ukol odevzdame zitra. Jo a vratil se nam (pry) byvaly druhy ucitel Fabian, David v minulem tydnu je pry jen zastupoval. V kazdem pripade Fabian pokracoval presne od te vety, kde David minule skoncil. Probirali jsme frazova slovesa. Fabian jich na nas vysypal celou osatku a my se tim vsim get out, look up to, blow up, look into ci take after brodili az po krk. Posledni cast hodiny jsme se zabyvali "vetou dne": The cheap sheep chewing cheap chips on the sheep ship. Coz o to, my Slovani jsme byli s hacky docela v pohode, ale latinci a zejmena asiati si to opravdu uzivali. Ale mne zas delala trochu problem delka nekterych slabik.
Marcinovi je od vcerejska o trosku hur, presto jsme si sli sednout na nabrezi, bylo nejen hezky, ale i teplo.
Odpoledne jsem na uvod Tonyho hodiny vyhral soutez ve znalostech prislovi, ktere jsme probirali vcera. Vedel jsem o jedno vice nez druhy v poradi, cili celkem dve...
Nechtelo se mi dlouho sedet ve studovne a tak jsem vystrilel mejly, dozvedel po skypu se o dalsich skolnich "uspesich" detatek a vyrazil na prochazku po primorske promenade. Narazil jsme na spoustu suvenyrovych kramku, to je ne-u-ve-ri-tel-ne, co se vsechno da prodavat (a zrejme i kupovat). Nakonec jsem se prosel i po slavnem brightonskem molu, kde kdysi pristavaly kralovske lode. Dnes je tam zabavni park se spoustotu atrakci i hospudek. A tak jsem si na tomhle opravdu britskem miste dal "nejlepsi chips ve meste". Rozhodne nebyly spatne, ale tim se do mne veslo mene pasty, co byla k veceri. Ros to nejak prehnala a zapekla toho potrubi obrovskou misu. A vyhrozovala nam, ze kdyz to s Benem nesnime, tak to necha na zitra.
V go klubu, tedy pubu Battle of Trafalgar, jsme se sesli tri. No, vlastne ja v osm, Ron, 1.kyu v devet a Jim, 1.dan v deset. Co teda na mistnich opravdu obdivuju, to je jejich suverenita. Ron si nenechal vysvetlit, ze proti druhemu danovi doma hraju osmihandicap a odvazne navrhl sedmi. Prvni hru prohral o 42, druhou vzdal. S Jimem to bylo podobne. Sice akceptoval moji informaci o hre s Lukasem, takze navrhl sedmisutr. Jaxi pritom nevzal ale v potaz, ze bude hrat jeste simultanku i s Ronem... No dopadlo to podobne... A pak uz bylo jedenact pryc a v pubu zacli vyvolavat it's time to go home a tak jsme sli.

Back to School

Jenom zbytky snehu rano ukazovaly na vcerejsi nadeleni, bylo uplny azuro a zima. Snih vcera zpozdil 30 letu na Heathrow, kdyz uz konecne rozchodili novy Terminal 5, tak ted todle.
Ranni hodina s Joem zacala podle ocekavani konverzaci what did you get up to at weekend. A pak prisel petistrankovy test, opakovani uplynulych 14 dnu (konecne neco pro Anicku, ptala se, kdyz chodim do skoly, jestli taky dostavam znamky, mozna by mi rada podepsala zakajdu). No zkratim to, mel jsem 37,5 out of 50. A z toho jsem 8 bodu ztratil v casti zabyvajici se kapitolou, na ktere jsem jeste nebyl. Nejlepsi vysledek byl 44, nejhorsi Marcin mel 30.
V poledne zalezlo slunicko a tak jsme s Marcinem tentokrat nesli na lavicku k mori, ale zustali sedet v teple bufitku. Coz mimo jine znamenalo priplatek GBP 1, nebot nam nase plnene ciabaty prinesli na taliri. Marcinovy vikendove cyklisticke plany se zhatily hned 2x: jednak bylo hnusne a navic druhak nastydnul, takze dneska cely den posmrkaval.
Prvni Tonyho odpoledni otazka byla, kolik jsem udelal na turnaji bodu. A pak jsme stravili skoro hodinu poslechem a prekladem pisnicky z filu "9 to 5" (nevim jak se ten film jmenoval u nas, ale ta pisnicka je hodne znama). A nakonec jsme si ji vsichni zazpivali, to bylo echt vesele. A pak jsme jeste pul hodky rozebirali prislovi. Napr. All work and no play makes Jack a dull boy. Ale nektere byly uplne stejne jako nase.
V knihovne jsem si stahnul mejly a hlavne pripravil ukol na zitra pro Davida - review filmu. Vybral jsem si, jak jinak "2001: A Space Odysey a zplodil s pomoci inetu 2strankove veledilo, doufam ze tam neni moc blabolu.
Rosaleen nam (tedy mne a Benovi) pere. Jenze nejak neresi, co je ci a proste to nejak od oka rozdeli. A kdyz se to nehodi, tak to dame na schody vedouci k nasim pokojiku a prerozeberem si to. Ale mam podezreni, ze mam nejak malo ponozek.
Poslednim mikrozazitkem dne byla vecere. Ros vari dobre, ale dnes slo do tuheho. K veceri byl (zrejme) anglicky pudding, nastesti s novymi brambory a brokolici. Co ze to je ten pudding? Takova seda hmota vicemene bez chuti nakrajena na platky a polita UHO *) s kousicky masa. Omacka usla a brambory byly skvele. Ale, v ramci opakovani: I'll never get used to eat an English pudding.
Nejak se mi kupi resty, osobni i pracovni. Anebo jsem to s tim planovanim nejak presvihl. U vecerniho wifi piva zkusim dopsat ty dva chybejici dny.

-------------------------------
*) pro ty co nechodili do skolni jidelny: UHO = univerzalni hneda omacka

British Go Congress - 2nd Day

Jeste, ze jsem vcera jel az na hlavni nadrazi! Chtel jsem si koupit listek na dnes, abych usetril par rannich minut. Jenze vedle automatu na jizdenky mne zaujal plakat s barevnymi schematy, z nehoz vyplyvalo, ze na casti trasy mezi Eastbourne a Hastingsem je vyluka. A vylukovy jizni rad busu rikal, ze jizda trva z Eastburne do Hastingsu 70 min misto vlakovych 20 min! Z toho plynulo, ze rano nepojedu v 7:20, ale v 6:15... Nechal jsem vecer Rosaleen vzkaz, at mi proboha nedela snidani....
Jak rekli, udelali. Rano jsem se tak ocitl o pul devate na nadrazi v HAstingsu a jedine, co prichazelo v uvahu k snidani bylo americke kafe (fuj) a mufin (fujfuj) v bufitku. Jeste musim dodat, ze jsem si ten ranni vylet uzil. Bylo sice zima, ale slunecno a tak jsem si v doubledeckeru sedl v hornim patre do prvni rady a mel jsem tak velmi panoramaticky sightseeing trip. Venkov je tu moc hezky, vypada spise jako permanentni zahradni predmesti, obcas prolozene pastvinami s ponekud velkymi ovcem. Temer idylicke.
Zacalo se samozrejme presne podle planu v 9:15. Startovni listina je v me casti dost derava a tak jsem se uz propracoval k souperi s tridou 7.kyu, byt rozdil MacMahona nam urcil jeden handicap. Bylo to jedno. Ani tento souper nerozdychal cinu a od zacatku se hralo na jednu branku. Pri pokusu o oziveni skupiny v rohu si vyrobil 20bodove selfatari a vzdal. Ale I bez tohoto na nom byl velmi beznadejne. Mezitim zacalo jemne prset a zahy i trochu snezit. Patou partii si moc nepamatuju, k bodu jsem prisel dost rychle a tak jsem mohl zacit snit o plnem poctu.
Od prvnich tahu posledni bylo zrejme, ze si konecne zahraju. Souperka mela 7. kyu a 2 body. Rozhodne se me ciny nezalekla, presto mi zahajeni vyslo. Pred koncovkou jsem mirne prohraval, ale stacil jeden ze dvou opicaku, ktere se nabizely a bylo by. Ale nebylo, nezahral jsem je a prohral o 2 1/2 bodu Skoda a moje hloupost, zbytecne jsem to odplacal. Venku mezitim zacalo opravdu hodne snezit, skoro ani nebylo videt napric pres fotbalove hriste. Ale mistni si to uzivali, starsi fotbaloovi zaci trenovali, jako by se nechumelilo...
Jeste musim rict, ze o pauze jsem videl poprve nazivo dalsi typicky anglickou zalezitost - kriket, navic v halove verzi. Velmi uchylne. Nelze nesouhlasit s Douglasem Adamsem *) Ale budu si ho po navratu muset osvezit, nejak mi vypadlo z hlavy nekolik odstavcu.
Byl jsem jednim ze dvou petibodovych hracu a vyhral tak lahvinku australskeho Cabernet Shiraz. Navic jsme se Sue a Jil vyhrali jako tym Brighton Belles soutez druzstev. Aby ne, udelal jsem skoro polovinu bodu :) A taky se v te chumelenici nade mnou slitovaly a vzaly mne domu autem, abych tu ranni silenost nemusel absolvovat v opacnem smeru. Bylo to legracni, sedel jsem v aute vepredu vlevo na svem miste a on tam nebyl volant... Jil dvakrat spatne odbocila, ze pry ta zasnezena krajina vypada uplne jinak a naposled tu snezilo nekdy pred 7 lety. Presto jsme byli za hodku v Brightonu, skoro jako pravidelnym vlakem a tak jsem temer prisel vcas k veceri. Pry je zasnezena cela Anglie.
Prave mi zacal druhy tyden, ty pantofle uz asi vypustim.

---------------------------
*) D. Adams: Stoparuv pruvodce po Galaxii a pokracovani

British Go Congress - 1st Day

Vstavat pred sedmou skodi dusevni pohode, lec nebylo zbyti. Ros byla tak hodna, ze mi udelala snidani na sedmou (jinak snidame v 7:30). Uz vcera jsem si overil, ze to na zastavku trva 7 min a tak jsem dorazil s prijemnou rezervou. Jenom mi bylo divne, ze muj vlak neni vypsan na me koleji. Pochopil jsem zahy, kdyz pekna zelena souprava prisvistela na druhou (tj. LEVOU kolej, sakra!). Nastesti jsem stihl probehnout podchodem (pokuta za vstup do kolejiste je GBP1000). Cesta vlakem, aspon tady na jihu (spolecnost Southern Railways), je prijemna. Jezdi tu nove vlacky, ktere zvenku vypadaji jako metro, uvnitr spise pripominaji nase velkoprostorove EC vagony. Hlaseni kazde zastavky ustne i napisem je samozrejmosti. Ano, za hodinovu cestu (cca 70 km) jsem dal za zpatecni listek GBP 10,90, cili zhruba dvojnasobek, co u nas, ale rozhodne vylet mistnim vlakem je prijemnou zalezitosti.
Pan domaci Jim mne vcera vybavil mapou Hastingsu, a tak nalezeni hraciho mista - sportovniho centra bylo snadne. Lezi na ... Bohemia Road.... Registrace byla od deviti a podarilo se mi tam byt temer presne. Na miste jsem byl prvni, tedy kdyz nepocitam jednoho z poradatelu. Na druheho poradatele s kasickou a pocitacem jsem musel ctvrt hodky pockat. A tak byl cas se porozhlednout po miste I prichozich hracich. Hraje se podle AGA pravidel, hlavni rozdily: 7,5 komi, posledni pas je bileho (coz znamena az 3x pas na zaver partie) a za kazdy pas se dava zajatec. Dusledkem je snaha o zaplneni vsech neutralu a znacne praseni v zaveru partie. Druhym prvnim dojmem :-) bylo slozeni hracu. Na rozdil od skoly zde vekovy prumer snizuji. Prvniho soupere Richarda, 10k jsem smetl znacnym rozdilem, odhaduji ho tak na nase 13-14k. Okamzite to na prilehlem balkonku, kde jsme sledovali amatersky zapas v pozemnim hokeji na prilehajicim hristi, vyvolalo debatu o zpusobu pridelovani trid v jednotlivych zemich. Nicmene i Britove udajne pouzivaji EGF rating, ale moc se mi to nezda, rozdil je minimalne 2 tridy a to jsem jeste 100 bodu pod tridou.
K obedu jsem mel konecne "fish & chips", dokonce s tatarkou a .... s hraskem. Anglani totiz jedi hrasek ke vsemu, tedy krome moucniku perhaps (doufam ze to necte Lukas, kdyby se to dozvedel, tak ho sem nedostanu). Taky tu toci Budveiser, ale v UK skoncil znamkopravni spor remizou, a tak jsem si nebyl jist, zda mi nenatoci tu US brecku. Zkusil jsem nahodne neco mistniho a na rozdil od ctvrtka jsem vyhral - bylo to pivo. Zakusek, neco jako obri domaci hodne cokoladovy pernik s kopcem slehacky vypadal nebezpecne, cili hrozil prezranim.
Nastesti se neprojevilo. I ve druhe partii jsem na sveho soupere nastoupil cinou (zjevne se tu nehraje, cinske fuseki fakt soupere dost rozhazuje) a po zahajeni jsem mohutne vedl. Nakonec se souper zmatoril a stahl na 14 bodu, pricemz zaver opravdu MOHUTNE vyprasil. Mam podezreni, ze k tomu docela tlaci AGA pravidla.
Treti partie byla nejpracnejsi, starsi pan byl 2bodove 11. kyu. Navic jsem hral bilymi, takze jsem nemohl uplatnit cinu. Vetsinu hry jsem mel neprijemny pocit, protoze vzdy hral presne tam, kam jsem chtel ja a tak jsem ve stredni hre docela ztracel. Az se mi podarilo chytit slusnou 30bodovou skupinku, a kdyz se z ni vykresalo ko, ukazalo se ze ho moc neumi hrat. Jiz obligatni zaverecne praseni jsem prezil beze ztraty.
AGM (Annual General Meeting) mistni asociace je nuda, schuzuji jednou do roka a navic se jim tam nepotloukaji zadni opilci, jak se na nasich schuzich obcas stava a tak vse probehlo jak melo. Schvalil se rozpocet, precetla se vyrocni zprava a provedly se volby. Na vecerni socializing (spolecna vecere v cinske restauraci "sezer co muzes") uz nebyly sily. Jo este jeden drb: Jil a Sue mne pozadaly, abych se pridal do jejich tymu Brighton Belles :)) (prelozte si sami :))) A ted uz mne zeleny vlacek nese zpet do Brightonu, dam bezdratove pivo s nejakym sendvicem a mozna pridam par obrazku.

Takhle při pátku

Dnes ráno jsem si při snídani uvědomil, že tak nějak "by the way" rozumím většině toho, co lokální stanice (BBC7) hlásí ve zprávách. Že by se přece jen něco dělo? Trošku mi to vyléčilo včerejší depku. Už jsem tady asi jako doma - dnes jsem odcházel na tři pokusy (nejprve jsem zapomněl klíče a u stanice busu mi došlo, že nemám peněženku). Ale nakonec klika -měl jsem sice takové zpoždění, že jsem tím busem musel jet, ale přijela příměstská linka, která jede bez přestupu přímo ke škole. Benjamin pro změnu po včerejším school pubu zaspal (ani mně se nevstávalo nejrychleji), a velice ho rozhodilo, když zjistil, že mu na ten bus neplatí jeho měsíční studentská karta.Skoro jsem měl pocit, že po dvouměsíčním pobytu zde nemá o existenci této linky (40X) ani potuchy.
Nemusel jsem přecházet v centru a tak jsem si svůj dnešní skok pod auto absolvoval až na poslední křižovatce před školou. Škoda, už jsem si skoro myslel, že jsem si zvykl. Ale aspoň jsem měl náplň pro spojení, které jsme probírali s Joem první hodinu: I´m still haven´t got used to left side driving in England. Druhá hodina byla veselejší, jednak jsme probírali, co budeme dělat o víkendu (nojo, zase sem vybočoval - klasická odpověď a) jdu na party, b) jdu do práce) - takže už celkem slušně umím vysvětlovat pravidla go v angličtině. Druhá část hodiny byla ještě veselejší. Probrali jsme pár užitečných popisných frází a pak jsme si vylosovali obrázky dětí, z nichž byly zřejmé jejich některé povahové rysy. A taky jsme si vybrali jeden školní předmět, rozdělili jsme se na dvě půlky - jedni byli učitelé a druzí rodiče dětí a uspořádali jsme School Parents´ Evening (neboli rodičák). A samozřejmě jsme si vyzkoušeli obě role. Já jsem si vytáh Jeremyho, ale v podstatě to byl Lukáš, aspoň soudě podle toho, jaké jsem na něj postupně dostal hodnocení. Když mi poslední v řadě Kuvajťanka Sára, která hrála to, co je v civilu (učitelka matematiky), sdělovala, že Jeremy je chytrý, ale měl by sledovat rozvrh a občas se podívat do sešitu, jaký má domácí úkol, a jak se má připravovat pravidelně, musel jsem se smát...
Odpolední Tonyho hodina začala obligátně, co budeme dělat o víkendu, ale předtím to uvedl rozpitváním pohledu na víkend z hlediska vazeb a předložek. Nenapadlo by mne, že to může být taková věda. Pak jsme to měli dělat ve dvojicích, jenže s Marcinem jsme svoje víkendové plány znali navzájem už z dopoledne, tak jsme rozebírali plány na léto. Ale bylo docela znát, že už je pátek odpoledne a tak koncentrace silně klesala... Nakonec jsme hráli ve skupinách týmovou hru, z devíti písmen sestavit co nejvíc slov... No prohráli jsme, ale zato ten závěr pěkně uběhl. Docela jsem utahaný, takhle při pátku. Za chvíli mne vyhodí ze studovny, dnes už se snad nebude dít nic zvláštního - večeře, potom zajdu na bezdrátové pivo a půjdu se pořádně vyspat na zítřejší víkend.

School Pub

Rano vypadalo slusne, idealni na prochazku do skoly. Joe probiral gramatiku a hlavne fraze s get. To je takova silenost, pripada mi, ze na get stoji cela anglictina. S Davidem bylo zabavneji, probirali jsme vdecna temata film, muzika, knihy, jenom nas zaskocil hutnym domacim dvojukolem: review nejakeho filmu a bodovany test. A rozloucil se s nami az do uterka.
Na obed Marcin doporucil bufitek, ktery objevil vcera. Maji tam nekolik druhu peciva, do ktereho si muzem dat libovolne ingredience, kterych tu maji snad 50. Nechali jsme si to zabalit a sli si sednout k mori, bylo docela hezky.
Odpoledne jsme s Tonym brali present perfect x present continuos x present simple. Uzasne! Jiz treti ucitel. Jeste mi to 2x vysvetli a snad ty casy konecne pochopim.
Ale hlavnim bodem dne byl vecerni school pub. To proste skola rozhodla, ze ctvrtek vecer jsou srazy v hospode (tedy, ehm, pokud je vam vic nez 18... A pokud vypadate mladsi 21, nezapomente si ID, jinak vam nenalejou), vzdy je tam jeden ci vice ucitelu, a taky si zrejme skola vymohla GBP 1 off, a pivo za 1,70, to uz fakt de.
Hm pivo. V kazde hospode maji aspon 5, vetsinou 10 pip s ruznymi znackami.V mem pubu na ruzku jsem si oblibil Harvey's. Jenze... Nekdy z te pipy netece pivo, ale cider. Coz uprimne receno, neni o co stat. V tehle hospode meli pip 16, znal jsem jen Guinesse, tak jsem zaexperimentoval. Ano, pointu tusite spravne. Navic tenhle cider byl spec.hnusny, jeste ze byl taky za 1,70. Druhou sklenici jsem uz radeji okopiroval od Jimmyho (to je ten Sved z Goteborgu, co je tu na tyden), bylo to celkem uchazejici australske. Zahy jsme zkompletovali particku novacku z uterka - krome Jimmyho tam byl Saud z Mediny (takovy drobny usmevavy klucina, 25 let, obchodnik s nemovitostmi, 3 male deticky) a Ali, budouci hotelier v Istanbulu. Jimmy mne pobavil, celkem trikrat rekl "jdu si pro posledni pivo, zitra rano mam narocnou konzultaci". Nakonec odchazel jako vsichni o pul dvanacte. Ne ze by pub King & Queen zaviral, to ne, ale proste se vsichni studenti jako na povel zvedli, az ve dverich vznikla tlacenice (ne, neutikali bez placeni - v anglickem pubu je samoobsluha a pivo se plati hned po nacepovani u pipy). Spis to asi souvisi se zdejsim systemem MHD, coz zrovna mne netrapi, mam to domu 10 min.
Hm, a na ty pantofle a sesit jsem si ani nevzpomnel.

Welcome dinner a go klub

Počasí se zachovalo důstojně, tedy aprílově. Pršel takový ten hustý jemný déšť co brzo všechno promočí. Přesto jsem se rozhodl jít do školy pěšky,určitě ne nemůže být víc než půl hoďky. Celý den sedím ve škole a ještě si budu pár metrů vozit zadek v doubledeckeru... Bylo to opravdu 32 min., bohužel ale u moře se přidal ještě vítr a tak jsem dorazil mokrý jako myš. Naším hlavním učitelem je Joe, se kterým jsme včera začínali. Lahůdka na začátek hodiny - výslovnost slovíček through, though a thought (zkuste si to někdo ;-). No a pak už něco hry se slovy, konverzační témata probíraná ze všech stran, opět osobní věci a dotazy. A domácí úkol. Na druhou 2hodinovku přichází David, zajímavý chlapík ostře řezaných rysů. David nejede podle učebnice, co jsme dostali, podle ní bude asi pracovat jen "ranní" Joe. I Davidova hodina uběhne rychle, je čas na hambáč u nedalekého Libanonce a stejně prchne i odpolední hodiny s Tonym. Styl výuky je u všech učitelů nenudící a rychlý, velmi mi to vyhovuje. Přestože jsem v některých jazykových kurzech u nás zažil něco podobného, ta příprava a nasazení učitelů je fascinující.
Uvítací večeře od školy je od šesti, čili tři hoďky času. především je nutno poslat sms Jil, organizátorce místního go klubu, zda se schůzka avízovaná na inetu opravdu koná. A pak už je čas připojit se ke školní wifině a čistit mejly, které se nakupily. A když dojdou baterky, tak už je jen čas na konverzaci s přicházejícími kolegy nováčky.
Večeřová sešlost je pestrá. Saúdská Arábie, Korea, Švédsko, Maďarsko, Polsko, Turecko, Japonsko, Rakousko, Korea, Česko. Schůzku vede profesorka Patricia (učitelé se , úžasná dáma, která by z fleku mohla stát modelem k některé dobré čarodějce pana Pratchetta... Doufám, že dostanu z Marcina fotky, trapně jsem si zapomněl foťák. K večeři je prý typické anglické jídlo - opečené párky s kaší, k tomu na talíři jakési miskovité buchtičky s omáčkou, zapíjí se to ciderem (fuj!) a pak je ještě muffin a kafe. Celkově to není špatné, myslím, že se nevyplnila hrozba učitele Davida, který akci přezdil na Unwelcome Party ("když jsem ji posledně vedl, byly nějaké špagety, a byly fakt hnusné"). Nicméně, některé informace z party jsou zajímavé: Evropané jsou v menšině a jsou tu na kratší dobu. Hned dva překonali čísla, o nichž jsem si myslel,že jsou "moje". Švéd Jimmy přijel na 4 1/2 dne, má osm hodin denně, je tu tedy ještě kratší dobu než já. A tělocvikářka Judith z Maďarska má 52 let (jak poněkud indiskrétně prozradila její sousedka Korejka), čili je starší než já. Chvíli jsme se skoro bál, že si mne studenti buou plést s kantory. Ale to bych si nejdřív musel oblíct vytahaný triko.
Během večeře přišla očekávaná sms od Jil, klub dnes bude. A tak jsem rád, že večeře je o půl osmé rozpuštěna, do klubu je to asi půl hoďky. Hledá se dobře, hospoda Battle of Trafalgar je vedle nádraží. Čeká mě tam Jil, příjemná dáma kolem šedesátky (k mému překvapení) a záhy přicházejí další hráči, nikdo není mladší čtyřicítky, zajímavé - u nás je go především záležitostí mládeže. Jil má 9. kyú, ostatní jsou silnější. Po zdařilém zahájení tradičně zaváhám ve střední hře, ale nakonec se mi slušným trikem podaří dovést hru k vítězství, kdy opravdu není nutno počítat. Ve druhé hře jsem asi příliš namlsaný a hraju moc riskantně, třetí hru prohraju po vyrovnaném boji. Nicméně, pokud má Jil reálnou britskou devítku, pak to znamená, že britský posuv tříd je minimálně 2, začínám se těšit na víkend...

Prvni den ve skole

Snidane na 7:30, skola prvni den od 8:45. Aspon takovy byl plan. Do skoly me mel dovest Benjamin, asi 25lety spolubydlici z Duesseldorfu. Ja to stihl, ale Ben dorazil na osmou, napatlal si jogurt s obilim a slo se. Nejak to nejelo a tak jsme stravili na zastvace 10 min. Nakonec vse probehlo, jak melo, po 25 min. cesty jsem dorazil akorat.
Skola ma peknou polohu par metru od nabrezi, asi kilometr od centra. Nas novacky zahy posadili do pocitacove mistnosti a predhodili nam rozrazovaci test. Spocival v 50 otazkach - vetach, kam se melo dosadit prave jedno chybejici slovo (I' m, napr. se pocitalo jako jedno). Zpocatku to bylo trivialni, pozdeji to zhoustlo, casem jsem zacal tipovat a posledni 4 otazky jsem uz ani nepochopil.... A mezitim jsme meli prubezne kratke pohovory s uciteli, tzn ustni cast testu.
Casovy rozvrh je tu pevny: 9:00-10:30, 11:00-12:30, 13:30-15:00. Dopoledne bezi zakladni kurzy, to jsou ve skole vsichni, odpoledne jsou pro intenzivni kurzy a individualni vyuku.
V suterenu skoly je mala kafeterie - jinak samozrejme spolecenske centrum. Da se tam objednat i obed, ale asi je to neprakticke, protoze se tam o hlavni pauze nahrne cele osazenstvo. V kafeterii se konalo uvitani po uvodnim testu a taky nas tam po prvni pauze vyzvedli a sdelili rozdeleni do kurzu. K memu drobnemu zdeseni jsem sel do Intermediate tridy, coz v mistni nomenklarure znamena stupen 6 z 10 moznych, doufam, ze tam aspon pochopim, o cem bude rec.
První hodinu od jedenácti vedl vlasatý mladík jménem Joe. Systém je tu takový, že jsem nově příchozí jsou posazeni do rozjeté skupiny, která jede podle nějakých textů. Jaksi se neřeší, že neumíme , to, co bylo v předcházejících lekcích , je to prostě takové průtokové. Zřejmě na konci knihy se přejde znovu na začátek, protože se i průběžně obmění osazenstvo.
Složení skupiny je pestré. Dvě malinkaté kreolky z Panamy, které mezi sebou (přes ofic. zákaz) šíleně drmolí španělsky, Thajka, echt v černém zabalená muslimka ze Saúdské Arábie, 3 Korejci, dívka a kluk z Taiwanu, všechno je to max. do 25. Věkový průměr zvedá Marcin z Polska (kolem 40), no a nejvíce samozřejmě já. Celkem je nás 12.
V poledne zhltnu poněkud nechutný hot dog v kafeterii (never more!) a je čas na odpoledení konverzační hodinu. Učitelem je těžký sympaťák Tony, který ze všeho nejvíc připomná dobrosrdečného holohlavého námořníka. Odpoledne se bude jen konverzovat - o sobě, o práci, s důrazem na výslovnost. Složení skupiny je podobné té dopolední - je nás ale jen 9. Kromě Marcina tu není nikdo z dopoledne. U téhle skupiny je výhoda, že právě začíná, nikdo nikoho nezná a ani nepojedeme podle žádné učebnice. Hned jak se začne povídat, nejprve samozřejmě představení, je zřejmé, že tady bude problém. Když totiž všichni povídáme o sobě, okamžitě vyčnívám z řady - ostatní to totiž mají "nudné" - studuji na univerzitě práva/techniku/ekonomiku... jsem na jazykovém pobytu ... po návratu chci dělat to-a-to. Z tohle schématu samozřejmě vybočuji, což vyvolá řadu otázek kolegů i Tonyho. Ach jo, tady to bude dřina.
Fuj to byl náročný den, ten večerní stejk u domácích si zasloužím. A to wi-fi pivo na růžku taky. Ale wi-fi je mizerná, neutáhne ani nejjednoduší verzi fotbalu Slavia-Sparta a musím zůstat u textového přenosu. Zítra se musím někde podívat po sešitu, slovníku a pantoflích.

Přílet

Tak už je to tady! Skoro 3 roky plánovaná akce. Nevím co bylo horší od okamžiku nápadu, zda najít vhodný termín nebo se definitivně rozhodnout. Taky nejsem příliš zvyklý cestovat sám, nejvýše občas přeletět, protože jinak vždycky cestuj s někým... s rodinou,kamarády, klienty... Teď cestuji sám plánovitě, navíc Brighton jsem si vybral jako místo svého jazykového pobytu právě proto, že měl podle prodávající agentury nejmenší procento českých studentů (1,5%).
Lety na London-Luton jsou nejlevnější. Asi proto, že je více než hodinu cesty na sever od Londýna. Čeká mne dvouapůlhodinový přejezd na jih příměstskou dráhou napříč Londýnem (v našich poměrech by to dejme tomu odpovídalo přejezdu Kolín - Kladno).
Luton je letiště Londýna nedůstojné, z letadla jdeme přímo pěšky do letištní budovy... Hned při nástupu do shuttle busu na nádraží se objevuje očekávaný (a známý) problém, který mi asi vydrží po celé dva týdny pobytu: co se týče pozemní dopravy, je tu všechno naopak. Autobus přijel z opačné strany, nastupuji přes kabinu řidiče, který nás pak "šíleně" veze po levé straně silnice.
Při nákupu lístku na vlak (zpátečka GBP 30) chci platit kartou. "A jakou máte kartu", ptá se mne železniční úředník tónem, ve kterém je zřejmé, že 1) poznal, že jsem cizinec se slovanským=východoevropským přízvukem a tudíž 2) se domnívá, že vytáhnu vypálenou hliněnou tabulku. Visa Business ho uspokojuje. Po vsunutí do venkovní čtečky se ovšem neděje nic. "Sorry", už řekne podstatně méně komisním tónem a začne zuřivě kontrolovat všechny dráty a konektory. Po deseti minutách skončí celá akce restartem mašiny a výměnou čtečky karty. "Don´t worry, máte ještě 15 minut času", uklidní mne nakonec.
Příměstský vlak docela sviští a nedrncá. Je zvláštní, že jako u nás i v Anglii jsou domy otočené ke dráze zády a tudíž mé první kiometry poznávají zatím spíše odvrácenou stranu, čili oprýskanou omítku, zadní trakty a binec všeobecně. V Londýně mne překvapilo několik stanic společných s metrem - u jednoho nástupiště vlak, u vedlejšího typický vláček podzemky. Před dojezdem do přestupní stanice něco huhlá plechová huba, z čehož rozumím jen "Brighton" a "due to reconstruction". A skutečně, můj vlak opravdu není nikde na cedulích vypsán. No co, půjde do tuhého a zeptám se. Dva lidi nevědí, resp. tvrdí věci protichůdné, až jedna paní podá info,které se asi dalo tušit - před nádražím stojí autobusy, neboť je výluka. Kupodivu jsem jí docela slušně rozuměl, asi se snažila... Z busu britských drah, samozřejmě doubledeckeru, už je jiný výhled. Za oknem je očekávaná zahradní krajina, upravené domky, lesy, golfová hřiště. Opravdu veký střih po té železnici. Navíc náš výlukový autobus jede přímo do Brightonu, takže jsme tam o 15 min dřív.
Moji domácí bydlí kousek od nádraží, i s tou kolečkovou potvorou to trvá 7 minut. Jsou zhruba ve věku mých rodičů, takoví čiperní a sympatičtí důchodci. Paní Liz si mne posadí do kuchyně, uvaří mi čaj a zatímco mi připravuje toast k večeři, během pár minut ze mne vytáhne vše podstatné. Zaměstnání, rodinu, děti, hobby... Mluví moc hezky a srozumitelně. Můj pokojík má asi 3x3 metry s vykousnutým rohem, ale je tam vše nezbytné: postel, skříň, pracovní stolek a štokrdle...
Je čas na první průzkum okolí. Na rohu naší ulice byl pěkný pub inzerující wi-fi, to je dobrá kombinace. A o kus dál mají fujStellu Artois, jenže kde je fujStella, tam je i, no jasně!, Hoegarden a Staropramen. Domácí se zmiňovali o spoustě Poláků, takže polské nápisy na obchodech nepřekvapí. Ovšem o kus dál je také poutač "Czech Groceries" a uvnitř marketu regál plný opravových tatranek, fidorek, banánků v čokoládě a tak. Jo a taky pan domácí říkal, že v domově důchodců, kde pracuje, je spousta českých sestřiček. Tak už nevím jak to s tou Anglií je.
Zítra si musím sehnat ještě jeden sešit, pantofle a slovník.