Countdown

Dnesni den mel byt uplne obycejny. A taky byl. Jenze kdyz jsem sel slunecnym ranem na autobus, zacal jsem si intenzivne uvedomovat, jak se mi to tady krati. A tak jsem si to aspon snazil intenzivne zazivat - uplne obycejnou jizdu autobusem, ten pesi kousek po nabrezi i prichod do skoly.
Ani tam se nedelo nic zvlastniho. Maria a Ariadna zase prisly pozde a unikly tim kratkemu kvizu. Z nej mimochodem vyplynulo, kralovna ma dvoje narozeniny rocne a ze jeden z kralu vubec neumel anglicky. Fabian pokracoval ve phrasal verbs, te vcerejsi hnusobe. A kdyz se Tony odpo zeptal, co jsme delali, tak jsem mu to zcela bezelstne o tech slovesech rekl, coz jsem samozrejme nemel delat. Chvili jsme se ho snazili zakecat o fotbalu, pak se ho Maria vyptavala na jeho krouzek salsy (skoncilo to tim, ze odstavili zidle a par vterin na Tonyho pocitani tancovali), ale nakonec na nejaka slovesa doslo. Nicmene posledni hodinu jsme se zase zabyvali pohovory ohledne ziskavani prace.
Patricie dnes mela od 15:15 pro zajemce hodinu zdarma venovanou vyslovnosti. Coz by mne docela zajimalo, ale kdyz jsem nakoukl do urcene konferencni mistnosti, bylo tam uz asi 15 lidi, cili narvano. Tak jsem zase skoncil s pocitacem ve studovne a pridal par obrazku do blogu.
Pustil jsem si do usi naplno Floydy a loudal se podvecernim oslunenym mestem domu. Anglicka ulice je neuveritelne pestra. (Jo, v nejakem mejlu padnul dotaz na Anglicanky... No my rikavame v Adventure, ze 'krasa mistnich zen roste exponencialne s dobou pobytu'. To bych potom videl minimalni dobu pobytu aspon na pul roku...)
A pak uz jen vecere, neco prace na pocitaci, ktery se mezitim dobijel a vecerni wifi pivo.
Jak jsem jiz napsal - uplne obycejny skolni den. Uz mi zbyvaji jen dva.