Snidane na 7:30, skola prvni den od 8:45. Aspon takovy byl plan. Do skoly me mel dovest Benjamin, asi 25lety spolubydlici z Duesseldorfu. Ja to stihl, ale Ben dorazil na osmou, napatlal si jogurt s obilim a slo se. Nejak to nejelo a tak jsme stravili na zastvace 10 min. Nakonec vse probehlo, jak melo, po 25 min. cesty jsem dorazil akorat.
Skola ma peknou polohu par metru od nabrezi, asi kilometr od centra. Nas novacky zahy posadili do pocitacove mistnosti a predhodili nam rozrazovaci test. Spocival v 50 otazkach - vetach, kam se melo dosadit prave jedno chybejici slovo (I' m, napr. se pocitalo jako jedno). Zpocatku to bylo trivialni, pozdeji to zhoustlo, casem jsem zacal tipovat a posledni 4 otazky jsem uz ani nepochopil.... A mezitim jsme meli prubezne kratke pohovory s uciteli, tzn ustni cast testu.
Casovy rozvrh je tu pevny: 9:00-10:30, 11:00-12:30, 13:30-15:00. Dopoledne bezi zakladni kurzy, to jsou ve skole vsichni, odpoledne jsou pro intenzivni kurzy a individualni vyuku.
V suterenu skoly je mala kafeterie - jinak samozrejme spolecenske centrum. Da se tam objednat i obed, ale asi je to neprakticke, protoze se tam o hlavni pauze nahrne cele osazenstvo. V kafeterii se konalo uvitani po uvodnim testu a taky nas tam po prvni pauze vyzvedli a sdelili rozdeleni do kurzu. K memu drobnemu zdeseni jsem sel do Intermediate tridy, coz v mistni nomenklarure znamena stupen 6 z 10 moznych, doufam, ze tam aspon pochopim, o cem bude rec.
První hodinu od jedenácti vedl vlasatý mladík jménem Joe. Systém je tu takový, že jsem nově příchozí jsou posazeni do rozjeté skupiny, která jede podle nějakých textů. Jaksi se neřeší, že neumíme , to, co bylo v předcházejících lekcích , je to prostě takové průtokové. Zřejmě na konci knihy se přejde znovu na začátek, protože se i průběžně obmění osazenstvo.
Složení skupiny je pestré. Dvě malinkaté kreolky z Panamy, které mezi sebou (přes ofic. zákaz) šíleně drmolí španělsky, Thajka, echt v černém zabalená muslimka ze Saúdské Arábie, 3 Korejci, dívka a kluk z Taiwanu, všechno je to max. do 25. Věkový průměr zvedá Marcin z Polska (kolem 40), no a nejvíce samozřejmě já. Celkem je nás 12.
V poledne zhltnu poněkud nechutný hot dog v kafeterii (never more!) a je čas na odpoledení konverzační hodinu. Učitelem je těžký sympaťák Tony, který ze všeho nejvíc připomná dobrosrdečného holohlavého námořníka. Odpoledne se bude jen konverzovat - o sobě, o práci, s důrazem na výslovnost. Složení skupiny je podobné té dopolední - je nás ale jen 9. Kromě Marcina tu není nikdo z dopoledne. U téhle skupiny je výhoda, že právě začíná, nikdo nikoho nezná a ani nepojedeme podle žádné učebnice. Hned jak se začne povídat, nejprve samozřejmě představení, je zřejmé, že tady bude problém. Když totiž všichni povídáme o sobě, okamžitě vyčnívám z řady - ostatní to totiž mají "nudné" - studuji na univerzitě práva/techniku/ekonomiku... jsem na jazykovém pobytu ... po návratu chci dělat to-a-to. Z tohle schématu samozřejmě vybočuji, což vyvolá řadu otázek kolegů i Tonyho. Ach jo, tady to bude dřina.
Fuj to byl náročný den, ten večerní stejk u domácích si zasloužím. A to wi-fi pivo na růžku taky. Ale wi-fi je mizerná, neutáhne ani nejjednoduší verzi fotbalu Slavia-Sparta a musím zůstat u textového přenosu. Zítra se musím někde podívat po sešitu, slovníku a pantoflích.
Žádné komentáře:
Okomentovat