Welcome dinner a go klub

Počasí se zachovalo důstojně, tedy aprílově. Pršel takový ten hustý jemný déšť co brzo všechno promočí. Přesto jsem se rozhodl jít do školy pěšky,určitě ne nemůže být víc než půl hoďky. Celý den sedím ve škole a ještě si budu pár metrů vozit zadek v doubledeckeru... Bylo to opravdu 32 min., bohužel ale u moře se přidal ještě vítr a tak jsem dorazil mokrý jako myš. Naším hlavním učitelem je Joe, se kterým jsme včera začínali. Lahůdka na začátek hodiny - výslovnost slovíček through, though a thought (zkuste si to někdo ;-). No a pak už něco hry se slovy, konverzační témata probíraná ze všech stran, opět osobní věci a dotazy. A domácí úkol. Na druhou 2hodinovku přichází David, zajímavý chlapík ostře řezaných rysů. David nejede podle učebnice, co jsme dostali, podle ní bude asi pracovat jen "ranní" Joe. I Davidova hodina uběhne rychle, je čas na hambáč u nedalekého Libanonce a stejně prchne i odpolední hodiny s Tonym. Styl výuky je u všech učitelů nenudící a rychlý, velmi mi to vyhovuje. Přestože jsem v některých jazykových kurzech u nás zažil něco podobného, ta příprava a nasazení učitelů je fascinující.
Uvítací večeře od školy je od šesti, čili tři hoďky času. především je nutno poslat sms Jil, organizátorce místního go klubu, zda se schůzka avízovaná na inetu opravdu koná. A pak už je čas připojit se ke školní wifině a čistit mejly, které se nakupily. A když dojdou baterky, tak už je jen čas na konverzaci s přicházejícími kolegy nováčky.
Večeřová sešlost je pestrá. Saúdská Arábie, Korea, Švédsko, Maďarsko, Polsko, Turecko, Japonsko, Rakousko, Korea, Česko. Schůzku vede profesorka Patricia (učitelé se , úžasná dáma, která by z fleku mohla stát modelem k některé dobré čarodějce pana Pratchetta... Doufám, že dostanu z Marcina fotky, trapně jsem si zapomněl foťák. K večeři je prý typické anglické jídlo - opečené párky s kaší, k tomu na talíři jakési miskovité buchtičky s omáčkou, zapíjí se to ciderem (fuj!) a pak je ještě muffin a kafe. Celkově to není špatné, myslím, že se nevyplnila hrozba učitele Davida, který akci přezdil na Unwelcome Party ("když jsem ji posledně vedl, byly nějaké špagety, a byly fakt hnusné"). Nicméně, některé informace z party jsou zajímavé: Evropané jsou v menšině a jsou tu na kratší dobu. Hned dva překonali čísla, o nichž jsem si myslel,že jsou "moje". Švéd Jimmy přijel na 4 1/2 dne, má osm hodin denně, je tu tedy ještě kratší dobu než já. A tělocvikářka Judith z Maďarska má 52 let (jak poněkud indiskrétně prozradila její sousedka Korejka), čili je starší než já. Chvíli jsme se skoro bál, že si mne studenti buou plést s kantory. Ale to bych si nejdřív musel oblíct vytahaný triko.
Během večeře přišla očekávaná sms od Jil, klub dnes bude. A tak jsem rád, že večeře je o půl osmé rozpuštěna, do klubu je to asi půl hoďky. Hledá se dobře, hospoda Battle of Trafalgar je vedle nádraží. Čeká mě tam Jil, příjemná dáma kolem šedesátky (k mému překvapení) a záhy přicházejí další hráči, nikdo není mladší čtyřicítky, zajímavé - u nás je go především záležitostí mládeže. Jil má 9. kyú, ostatní jsou silnější. Po zdařilém zahájení tradičně zaváhám ve střední hře, ale nakonec se mi slušným trikem podaří dovést hru k vítězství, kdy opravdu není nutno počítat. Ve druhé hře jsem asi příliš namlsaný a hraju moc riskantně, třetí hru prohraju po vyrovnaném boji. Nicméně, pokud má Jil reálnou britskou devítku, pak to znamená, že britský posuv tříd je minimálně 2, začínám se těšit na víkend...