My Last Day at The School

May be it looked a bit crazy when I definitely decided to study my English abroad a year ago. I am sure, some of my friends thought so. And my teenage daughter said “Hey, dad, it´s very funny to think of you are going back to school, isn´t it?” But I felt it was a good opportunity to improve my limited knowledge of that English a little bit. And, of course, I have never been to England before. Anyway, a few days before I arrived in Brighton I was getting more and more nervous about it.

My nervousness disappeared very quickly once I was on my way. I have found a second home with my very friendly host family. From the first moment in the school I felt I was surrounded by a team of nice people. It was really nice for me to meet a couple of young people from different countries from around the world as well as listen to their life point of view. I also wanted to stay at a place where there weren´t too many students from my country, although there were some, I never spoke Czech to them, I kept playing my game “no-Czech-words”.

I really don´t know what progress I have made in past few weeks. I feel that I understand native speakers better and I think that I could understand the rules and use of the tenses a lttle bit better.

I consider it a great success that I survived being a walker in a country where they drive on the left/hand side. It sounds funny, but the first few days here I really felt my life was in danger. I can´t understand it, I visited Cyprus with my bike five years ago and there I had no problems there. May be the city walking is more of an adventure activity… After five days I still thought I would never get used to left hand driving. But I survived.

Yeah, I spent two nice weeks here. I enjoyed it very much and I hope you have enjoyed this blog. But now at the end I can see there are two big faults with my stay. The first one is that my stay should have been a minimum of four weeks . And the second one is that I came here 25 years too late…

THAT´S ALL, FOLKS!

See you in Prague!

Pekne pocasi trva. Je neuveritelne, kolik druhu pocasi jsem tady zazil. Udajne touto dobou byva destivo a vetrn. Well, to tady taky bylo. Ale taky zcela snezilo mimoradne, a ted je pro zmenu zcela mimoradne slunecno.
Byl to vlastne uplne obycejny skolni den. Na ranni hodine Joa jsme dostali nekolik opravenych domacich ukolu (not bad, but you should do more exercisea poklidne pokracovali podle knizky probiranim a porovnavanim must, have to, ought to. Jo a uz se asi staly pravidlem pozdni prichody panamskych berusek. Na druhou hodinu dorazil se zpozdenim 10 min (to je u ucitelu opravdu neobvykle) starsi ucitel Ian. Omluvil nemocneho Fabiana a z jeho reci vyplynulo, ze se o suplovani dozvedel tak pozde, ze se ani nestihl nasnidat. Samozrejme tim padem nebyl vubec pripraven na hodinu, ale jako zkuseny vyucujici vytahl odnekud z rukavu konverzacni hru. Spocivala v tom, ze jsme postupne chodili v tabuli a do vrcholu dvou trojuhelniku jsme napsali celkem 6 hesel, cokoliv co melo vztah k pisateli. A ostatni to meli uhadnout, pripadne se vyptavat. Takze ja tam mel tofu (I hate it), 12+13 (my childrens' age) atd. Docela bylo veselo.
Na obed jsem Marcina premluvil, abychom sli na fish & chips na plazovou promenadu. Bylo kraaasne, fisky se povedly a vubec byla pohoda.
Nejzajimavejsi, uz tradicne byla odpoledni hodina s Tonym. Tentokrat se mu podarilo rozehrat scenku na oblibene tema ziskavani prace. Respektive bylo nam oznameno, ze jsme pro nadbytecnost prousteni s odstupnym 10000 GBP a meli jsme tri moznosti co delat dal. Aale jen na jedne jsme se museli shodnout jako skupina. Coz znamenalo umet dobre argumentovat pro svoje reseni. A kdyz jsme se konecne shodli, Tony vytahl dalsi karticku, na ktere bylo pokracovani zvoleneho reseni... A opet tri moznosti... Atd atd. A Tony se jen usmival a nic nerikal, delal si poznamky a na kazdy dotaz odpovidal "I am a teacher only, I am listening..." Moc se teda nenadrel, to opravdu ne. O to vice my. Myslim, ze se docela bavil nad konfrontaci nazoru mne a Martina oproti mladym Asiatum...
Dnesni School Pub byl jako minule v Kings & Queen pubu. Zatimco jsem cekal na Marcina (ma to z te rybarske vesnicky docela daleko), dozvedel jsem se, stavba zalozena v roce 1779 byla puvodne statek a pak obilni burza a ted uz je z ni pres 100 let hospoda. A pak uz jsme u piva probrali kdeco, na chvili se k nam pripojila odpoledni spolustudenka Kok z Thajska, aby nas sokovala sdelenim, ze nesnasi thajske klima a nejradeji by zila tady... Presne v 11 pipy utichly a slo se dom.

Countdown

Dnesni den mel byt uplne obycejny. A taky byl. Jenze kdyz jsem sel slunecnym ranem na autobus, zacal jsem si intenzivne uvedomovat, jak se mi to tady krati. A tak jsem si to aspon snazil intenzivne zazivat - uplne obycejnou jizdu autobusem, ten pesi kousek po nabrezi i prichod do skoly.
Ani tam se nedelo nic zvlastniho. Maria a Ariadna zase prisly pozde a unikly tim kratkemu kvizu. Z nej mimochodem vyplynulo, kralovna ma dvoje narozeniny rocne a ze jeden z kralu vubec neumel anglicky. Fabian pokracoval ve phrasal verbs, te vcerejsi hnusobe. A kdyz se Tony odpo zeptal, co jsme delali, tak jsem mu to zcela bezelstne o tech slovesech rekl, coz jsem samozrejme nemel delat. Chvili jsme se ho snazili zakecat o fotbalu, pak se ho Maria vyptavala na jeho krouzek salsy (skoncilo to tim, ze odstavili zidle a par vterin na Tonyho pocitani tancovali), ale nakonec na nejaka slovesa doslo. Nicmene posledni hodinu jsme se zase zabyvali pohovory ohledne ziskavani prace.
Patricie dnes mela od 15:15 pro zajemce hodinu zdarma venovanou vyslovnosti. Coz by mne docela zajimalo, ale kdyz jsem nakoukl do urcene konferencni mistnosti, bylo tam uz asi 15 lidi, cili narvano. Tak jsem zase skoncil s pocitacem ve studovne a pridal par obrazku do blogu.
Pustil jsem si do usi naplno Floydy a loudal se podvecernim oslunenym mestem domu. Anglicka ulice je neuveritelne pestra. (Jo, v nejakem mejlu padnul dotaz na Anglicanky... No my rikavame v Adventure, ze 'krasa mistnich zen roste exponencialne s dobou pobytu'. To bych potom videl minimalni dobu pobytu aspon na pul roku...)
A pak uz jen vecere, neco prace na pocitaci, ktery se mezitim dobijel a vecerni wifi pivo.
Jak jsem jiz napsal - uplne obycejny skolni den. Uz mi zbyvaji jen dva.

Such a Perfect Day

Rano bylo krasne, primo nadherne. To uz tady bylo. Ale ono bylo i v poledne. I to jsme zazili. Ale ono to azuro vydrzelo az do vecera.
Konecne se mi podarilo odladit cestu do skoly. Benjamin rano nechapal, kdyz jsem nenastoupil do cerveneho patraku a nechal ho s nim odjet. A nechapal podruhe, kdyz prisel za 15 min. ke skole a ja uz tam byl. Muj zeleny primestsky bus jede primo ke skole bez prestupu a navic po nabrezi, coz je podstatne rychlejsi. Nojo, drobne radosti studentskeho zivota.
Panamske divenky prisly dnes opet az na jedenactou. Mysleli jsme, ze zaspaly jako vcera, ale nikoliv. Celou prvni hodinu sedely ve studovne a tvorily ukol na druhou - film review. A kdyz konecne prisly, bylo nam vsem sdeleno, ze ukol odevzdame zitra. Jo a vratil se nam (pry) byvaly druhy ucitel Fabian, David v minulem tydnu je pry jen zastupoval. V kazdem pripade Fabian pokracoval presne od te vety, kde David minule skoncil. Probirali jsme frazova slovesa. Fabian jich na nas vysypal celou osatku a my se tim vsim get out, look up to, blow up, look into ci take after brodili az po krk. Posledni cast hodiny jsme se zabyvali "vetou dne": The cheap sheep chewing cheap chips on the sheep ship. Coz o to, my Slovani jsme byli s hacky docela v pohode, ale latinci a zejmena asiati si to opravdu uzivali. Ale mne zas delala trochu problem delka nekterych slabik.
Marcinovi je od vcerejska o trosku hur, presto jsme si sli sednout na nabrezi, bylo nejen hezky, ale i teplo.
Odpoledne jsem na uvod Tonyho hodiny vyhral soutez ve znalostech prislovi, ktere jsme probirali vcera. Vedel jsem o jedno vice nez druhy v poradi, cili celkem dve...
Nechtelo se mi dlouho sedet ve studovne a tak jsem vystrilel mejly, dozvedel po skypu se o dalsich skolnich "uspesich" detatek a vyrazil na prochazku po primorske promenade. Narazil jsme na spoustu suvenyrovych kramku, to je ne-u-ve-ri-tel-ne, co se vsechno da prodavat (a zrejme i kupovat). Nakonec jsem se prosel i po slavnem brightonskem molu, kde kdysi pristavaly kralovske lode. Dnes je tam zabavni park se spoustotu atrakci i hospudek. A tak jsem si na tomhle opravdu britskem miste dal "nejlepsi chips ve meste". Rozhodne nebyly spatne, ale tim se do mne veslo mene pasty, co byla k veceri. Ros to nejak prehnala a zapekla toho potrubi obrovskou misu. A vyhrozovala nam, ze kdyz to s Benem nesnime, tak to necha na zitra.
V go klubu, tedy pubu Battle of Trafalgar, jsme se sesli tri. No, vlastne ja v osm, Ron, 1.kyu v devet a Jim, 1.dan v deset. Co teda na mistnich opravdu obdivuju, to je jejich suverenita. Ron si nenechal vysvetlit, ze proti druhemu danovi doma hraju osmihandicap a odvazne navrhl sedmi. Prvni hru prohral o 42, druhou vzdal. S Jimem to bylo podobne. Sice akceptoval moji informaci o hre s Lukasem, takze navrhl sedmisutr. Jaxi pritom nevzal ale v potaz, ze bude hrat jeste simultanku i s Ronem... No dopadlo to podobne... A pak uz bylo jedenact pryc a v pubu zacli vyvolavat it's time to go home a tak jsme sli.

Back to School

Jenom zbytky snehu rano ukazovaly na vcerejsi nadeleni, bylo uplny azuro a zima. Snih vcera zpozdil 30 letu na Heathrow, kdyz uz konecne rozchodili novy Terminal 5, tak ted todle.
Ranni hodina s Joem zacala podle ocekavani konverzaci what did you get up to at weekend. A pak prisel petistrankovy test, opakovani uplynulych 14 dnu (konecne neco pro Anicku, ptala se, kdyz chodim do skoly, jestli taky dostavam znamky, mozna by mi rada podepsala zakajdu). No zkratim to, mel jsem 37,5 out of 50. A z toho jsem 8 bodu ztratil v casti zabyvajici se kapitolou, na ktere jsem jeste nebyl. Nejlepsi vysledek byl 44, nejhorsi Marcin mel 30.
V poledne zalezlo slunicko a tak jsme s Marcinem tentokrat nesli na lavicku k mori, ale zustali sedet v teple bufitku. Coz mimo jine znamenalo priplatek GBP 1, nebot nam nase plnene ciabaty prinesli na taliri. Marcinovy vikendove cyklisticke plany se zhatily hned 2x: jednak bylo hnusne a navic druhak nastydnul, takze dneska cely den posmrkaval.
Prvni Tonyho odpoledni otazka byla, kolik jsem udelal na turnaji bodu. A pak jsme stravili skoro hodinu poslechem a prekladem pisnicky z filu "9 to 5" (nevim jak se ten film jmenoval u nas, ale ta pisnicka je hodne znama). A nakonec jsme si ji vsichni zazpivali, to bylo echt vesele. A pak jsme jeste pul hodky rozebirali prislovi. Napr. All work and no play makes Jack a dull boy. Ale nektere byly uplne stejne jako nase.
V knihovne jsem si stahnul mejly a hlavne pripravil ukol na zitra pro Davida - review filmu. Vybral jsem si, jak jinak "2001: A Space Odysey a zplodil s pomoci inetu 2strankove veledilo, doufam ze tam neni moc blabolu.
Rosaleen nam (tedy mne a Benovi) pere. Jenze nejak neresi, co je ci a proste to nejak od oka rozdeli. A kdyz se to nehodi, tak to dame na schody vedouci k nasim pokojiku a prerozeberem si to. Ale mam podezreni, ze mam nejak malo ponozek.
Poslednim mikrozazitkem dne byla vecere. Ros vari dobre, ale dnes slo do tuheho. K veceri byl (zrejme) anglicky pudding, nastesti s novymi brambory a brokolici. Co ze to je ten pudding? Takova seda hmota vicemene bez chuti nakrajena na platky a polita UHO *) s kousicky masa. Omacka usla a brambory byly skvele. Ale, v ramci opakovani: I'll never get used to eat an English pudding.
Nejak se mi kupi resty, osobni i pracovni. Anebo jsem to s tim planovanim nejak presvihl. U vecerniho wifi piva zkusim dopsat ty dva chybejici dny.

-------------------------------
*) pro ty co nechodili do skolni jidelny: UHO = univerzalni hneda omacka

British Go Congress - 2nd Day

Jeste, ze jsem vcera jel az na hlavni nadrazi! Chtel jsem si koupit listek na dnes, abych usetril par rannich minut. Jenze vedle automatu na jizdenky mne zaujal plakat s barevnymi schematy, z nehoz vyplyvalo, ze na casti trasy mezi Eastbourne a Hastingsem je vyluka. A vylukovy jizni rad busu rikal, ze jizda trva z Eastburne do Hastingsu 70 min misto vlakovych 20 min! Z toho plynulo, ze rano nepojedu v 7:20, ale v 6:15... Nechal jsem vecer Rosaleen vzkaz, at mi proboha nedela snidani....
Jak rekli, udelali. Rano jsem se tak ocitl o pul devate na nadrazi v HAstingsu a jedine, co prichazelo v uvahu k snidani bylo americke kafe (fuj) a mufin (fujfuj) v bufitku. Jeste musim dodat, ze jsem si ten ranni vylet uzil. Bylo sice zima, ale slunecno a tak jsem si v doubledeckeru sedl v hornim patre do prvni rady a mel jsem tak velmi panoramaticky sightseeing trip. Venkov je tu moc hezky, vypada spise jako permanentni zahradni predmesti, obcas prolozene pastvinami s ponekud velkymi ovcem. Temer idylicke.
Zacalo se samozrejme presne podle planu v 9:15. Startovni listina je v me casti dost derava a tak jsem se uz propracoval k souperi s tridou 7.kyu, byt rozdil MacMahona nam urcil jeden handicap. Bylo to jedno. Ani tento souper nerozdychal cinu a od zacatku se hralo na jednu branku. Pri pokusu o oziveni skupiny v rohu si vyrobil 20bodove selfatari a vzdal. Ale I bez tohoto na nom byl velmi beznadejne. Mezitim zacalo jemne prset a zahy i trochu snezit. Patou partii si moc nepamatuju, k bodu jsem prisel dost rychle a tak jsem mohl zacit snit o plnem poctu.
Od prvnich tahu posledni bylo zrejme, ze si konecne zahraju. Souperka mela 7. kyu a 2 body. Rozhodne se me ciny nezalekla, presto mi zahajeni vyslo. Pred koncovkou jsem mirne prohraval, ale stacil jeden ze dvou opicaku, ktere se nabizely a bylo by. Ale nebylo, nezahral jsem je a prohral o 2 1/2 bodu Skoda a moje hloupost, zbytecne jsem to odplacal. Venku mezitim zacalo opravdu hodne snezit, skoro ani nebylo videt napric pres fotbalove hriste. Ale mistni si to uzivali, starsi fotbaloovi zaci trenovali, jako by se nechumelilo...
Jeste musim rict, ze o pauze jsem videl poprve nazivo dalsi typicky anglickou zalezitost - kriket, navic v halove verzi. Velmi uchylne. Nelze nesouhlasit s Douglasem Adamsem *) Ale budu si ho po navratu muset osvezit, nejak mi vypadlo z hlavy nekolik odstavcu.
Byl jsem jednim ze dvou petibodovych hracu a vyhral tak lahvinku australskeho Cabernet Shiraz. Navic jsme se Sue a Jil vyhrali jako tym Brighton Belles soutez druzstev. Aby ne, udelal jsem skoro polovinu bodu :) A taky se v te chumelenici nade mnou slitovaly a vzaly mne domu autem, abych tu ranni silenost nemusel absolvovat v opacnem smeru. Bylo to legracni, sedel jsem v aute vepredu vlevo na svem miste a on tam nebyl volant... Jil dvakrat spatne odbocila, ze pry ta zasnezena krajina vypada uplne jinak a naposled tu snezilo nekdy pred 7 lety. Presto jsme byli za hodku v Brightonu, skoro jako pravidelnym vlakem a tak jsem temer prisel vcas k veceri. Pry je zasnezena cela Anglie.
Prave mi zacal druhy tyden, ty pantofle uz asi vypustim.

---------------------------
*) D. Adams: Stoparuv pruvodce po Galaxii a pokracovani

British Go Congress - 1st Day

Vstavat pred sedmou skodi dusevni pohode, lec nebylo zbyti. Ros byla tak hodna, ze mi udelala snidani na sedmou (jinak snidame v 7:30). Uz vcera jsem si overil, ze to na zastavku trva 7 min a tak jsem dorazil s prijemnou rezervou. Jenom mi bylo divne, ze muj vlak neni vypsan na me koleji. Pochopil jsem zahy, kdyz pekna zelena souprava prisvistela na druhou (tj. LEVOU kolej, sakra!). Nastesti jsem stihl probehnout podchodem (pokuta za vstup do kolejiste je GBP1000). Cesta vlakem, aspon tady na jihu (spolecnost Southern Railways), je prijemna. Jezdi tu nove vlacky, ktere zvenku vypadaji jako metro, uvnitr spise pripominaji nase velkoprostorove EC vagony. Hlaseni kazde zastavky ustne i napisem je samozrejmosti. Ano, za hodinovu cestu (cca 70 km) jsem dal za zpatecni listek GBP 10,90, cili zhruba dvojnasobek, co u nas, ale rozhodne vylet mistnim vlakem je prijemnou zalezitosti.
Pan domaci Jim mne vcera vybavil mapou Hastingsu, a tak nalezeni hraciho mista - sportovniho centra bylo snadne. Lezi na ... Bohemia Road.... Registrace byla od deviti a podarilo se mi tam byt temer presne. Na miste jsem byl prvni, tedy kdyz nepocitam jednoho z poradatelu. Na druheho poradatele s kasickou a pocitacem jsem musel ctvrt hodky pockat. A tak byl cas se porozhlednout po miste I prichozich hracich. Hraje se podle AGA pravidel, hlavni rozdily: 7,5 komi, posledni pas je bileho (coz znamena az 3x pas na zaver partie) a za kazdy pas se dava zajatec. Dusledkem je snaha o zaplneni vsech neutralu a znacne praseni v zaveru partie. Druhym prvnim dojmem :-) bylo slozeni hracu. Na rozdil od skoly zde vekovy prumer snizuji. Prvniho soupere Richarda, 10k jsem smetl znacnym rozdilem, odhaduji ho tak na nase 13-14k. Okamzite to na prilehlem balkonku, kde jsme sledovali amatersky zapas v pozemnim hokeji na prilehajicim hristi, vyvolalo debatu o zpusobu pridelovani trid v jednotlivych zemich. Nicmene i Britove udajne pouzivaji EGF rating, ale moc se mi to nezda, rozdil je minimalne 2 tridy a to jsem jeste 100 bodu pod tridou.
K obedu jsem mel konecne "fish & chips", dokonce s tatarkou a .... s hraskem. Anglani totiz jedi hrasek ke vsemu, tedy krome moucniku perhaps (doufam ze to necte Lukas, kdyby se to dozvedel, tak ho sem nedostanu). Taky tu toci Budveiser, ale v UK skoncil znamkopravni spor remizou, a tak jsem si nebyl jist, zda mi nenatoci tu US brecku. Zkusil jsem nahodne neco mistniho a na rozdil od ctvrtka jsem vyhral - bylo to pivo. Zakusek, neco jako obri domaci hodne cokoladovy pernik s kopcem slehacky vypadal nebezpecne, cili hrozil prezranim.
Nastesti se neprojevilo. I ve druhe partii jsem na sveho soupere nastoupil cinou (zjevne se tu nehraje, cinske fuseki fakt soupere dost rozhazuje) a po zahajeni jsem mohutne vedl. Nakonec se souper zmatoril a stahl na 14 bodu, pricemz zaver opravdu MOHUTNE vyprasil. Mam podezreni, ze k tomu docela tlaci AGA pravidla.
Treti partie byla nejpracnejsi, starsi pan byl 2bodove 11. kyu. Navic jsem hral bilymi, takze jsem nemohl uplatnit cinu. Vetsinu hry jsem mel neprijemny pocit, protoze vzdy hral presne tam, kam jsem chtel ja a tak jsem ve stredni hre docela ztracel. Az se mi podarilo chytit slusnou 30bodovou skupinku, a kdyz se z ni vykresalo ko, ukazalo se ze ho moc neumi hrat. Jiz obligatni zaverecne praseni jsem prezil beze ztraty.
AGM (Annual General Meeting) mistni asociace je nuda, schuzuji jednou do roka a navic se jim tam nepotloukaji zadni opilci, jak se na nasich schuzich obcas stava a tak vse probehlo jak melo. Schvalil se rozpocet, precetla se vyrocni zprava a provedly se volby. Na vecerni socializing (spolecna vecere v cinske restauraci "sezer co muzes") uz nebyly sily. Jo este jeden drb: Jil a Sue mne pozadaly, abych se pridal do jejich tymu Brighton Belles :)) (prelozte si sami :))) A ted uz mne zeleny vlacek nese zpet do Brightonu, dam bezdratove pivo s nejakym sendvicem a mozna pridam par obrazku.