Takhle při pátku

Dnes ráno jsem si při snídani uvědomil, že tak nějak "by the way" rozumím většině toho, co lokální stanice (BBC7) hlásí ve zprávách. Že by se přece jen něco dělo? Trošku mi to vyléčilo včerejší depku. Už jsem tady asi jako doma - dnes jsem odcházel na tři pokusy (nejprve jsem zapomněl klíče a u stanice busu mi došlo, že nemám peněženku). Ale nakonec klika -měl jsem sice takové zpoždění, že jsem tím busem musel jet, ale přijela příměstská linka, která jede bez přestupu přímo ke škole. Benjamin pro změnu po včerejším school pubu zaspal (ani mně se nevstávalo nejrychleji), a velice ho rozhodilo, když zjistil, že mu na ten bus neplatí jeho měsíční studentská karta.Skoro jsem měl pocit, že po dvouměsíčním pobytu zde nemá o existenci této linky (40X) ani potuchy.
Nemusel jsem přecházet v centru a tak jsem si svůj dnešní skok pod auto absolvoval až na poslední křižovatce před školou. Škoda, už jsem si skoro myslel, že jsem si zvykl. Ale aspoň jsem měl náplň pro spojení, které jsme probírali s Joem první hodinu: I´m still haven´t got used to left side driving in England. Druhá hodina byla veselejší, jednak jsme probírali, co budeme dělat o víkendu (nojo, zase sem vybočoval - klasická odpověď a) jdu na party, b) jdu do práce) - takže už celkem slušně umím vysvětlovat pravidla go v angličtině. Druhá část hodiny byla ještě veselejší. Probrali jsme pár užitečných popisných frází a pak jsme si vylosovali obrázky dětí, z nichž byly zřejmé jejich některé povahové rysy. A taky jsme si vybrali jeden školní předmět, rozdělili jsme se na dvě půlky - jedni byli učitelé a druzí rodiče dětí a uspořádali jsme School Parents´ Evening (neboli rodičák). A samozřejmě jsme si vyzkoušeli obě role. Já jsem si vytáh Jeremyho, ale v podstatě to byl Lukáš, aspoň soudě podle toho, jaké jsem na něj postupně dostal hodnocení. Když mi poslední v řadě Kuvajťanka Sára, která hrála to, co je v civilu (učitelka matematiky), sdělovala, že Jeremy je chytrý, ale měl by sledovat rozvrh a občas se podívat do sešitu, jaký má domácí úkol, a jak se má připravovat pravidelně, musel jsem se smát...
Odpolední Tonyho hodina začala obligátně, co budeme dělat o víkendu, ale předtím to uvedl rozpitváním pohledu na víkend z hlediska vazeb a předložek. Nenapadlo by mne, že to může být taková věda. Pak jsme to měli dělat ve dvojicích, jenže s Marcinem jsme svoje víkendové plány znali navzájem už z dopoledne, tak jsme rozebírali plány na léto. Ale bylo docela znát, že už je pátek odpoledne a tak koncentrace silně klesala... Nakonec jsme hráli ve skupinách týmovou hru, z devíti písmen sestavit co nejvíc slov... No prohráli jsme, ale zato ten závěr pěkně uběhl. Docela jsem utahaný, takhle při pátku. Za chvíli mne vyhodí ze studovny, dnes už se snad nebude dít nic zvláštního - večeře, potom zajdu na bezdrátové pivo a půjdu se pořádně vyspat na zítřejší víkend.